Nejen růže jsou krásné

Heleno, mám pocit, že hydra, jako je Gertrude Jekyll, poroste hravě všude. I ve stínu. Ale jak píšu - ten řez, to opak. kvetení...
Dvě G. J. mám od Austina, nevím, jakou používá podnož a jednu mám z Proplantu, dtto. Kdyžtak jim oběma napiš.
Mám ty růže přímo u zdi, tj. místo očkování je do 20 cm ode zdi (uvádí se, že to má být víc - kvůli srážkovému stínu u paty zdi).
Půda - představ si, že někde 70 a více let stojí dřevěná bouda s podlahou ze suché, udusané hlíny. Pak seta bouda zbourá
a udělá setam záhon. Půda je tu špatná všude. Díky neustálému zapravování do země čehokoliv (plevele, listy, granulovaný hnůj,
rašelina) a mulčování, je na několika místech už na hloubku rýče zem pěkná. Když jsem před časem posílal nějaké vyrýpané trvalky
Emilce, tak se nad dobrou kvalitou mojí zeminy pozastavovala. Zdání někdy klame - pod hloubkou rýče je znovu tvrdá suchá mrtvina.
Myslím, že u té jižní zdi bys měla mulčovat, Heleno. Taky myslím, že historické růže, např. Centifolia muscosa (u nás v městečku),
by takové podmínky zvládly s přehledem. Skvěle mi tu rostla ´Jules Margottin´.
Pokud je pravda, že Šíp očkuje na Pávův šípek, bral bych od něho - rostou mi tu vždycky dobře.
Z opakujících jsem na podobném horkém suchém chudém místě viděl na Suchdole v Praze (sucho, horko) např. kultivar ´Nevada´.

Edit: pokud Zdenka psala, že angličanka William Shakespeare 2000 u ní (v Plzni) na plném slunci pálí květy, tak u nás, 620 m n.m.
WS 2000 ani na plném slunci, ani u jižní zdi nepálí (zejména, má-li dostatek vody - pak jsou květy zvláště odolné).
Tj., Heleno, tvoje a moje "jižní zeď" může i podle tohoto poznatku být nebe a dudy - asi je to potřeba osobně/místně ozkoušet.

Honzo, to jsou věci. Díky za obsáhlou odpověď.
Při rekonstrukci domu v těchto místech vedli dešťovou kanalizaci a přes důrazné upozornění i prosby obrátili zeminu, tedy kvalitní svrchní je v díře a podloží nahoře. Přidávám kompost, co se dá, ale jak je to na slunci, tak je to dost vysychavé. Stále myslíš, že by to Gertrude Jekyll zvládla? Je pěkná a líbila by se mi i barevně hodila. Moc ráda bych tam měla růži, ale po špatných zkušenostech se bojím další trápit. Díky.

Ahoj všem, už jsem kdysi na Krásné růže chodila, pak jste se přestěhovali a já sledovala růžové nadšení dál a teď je zase web funkční, a je to super. Mám takový trochu naivní dotaz týkající se tří pěstitelů a jejich růží. Vím, že každý má svá specifika, každá jejich růže je jiná, ale tak nějak by mě zajímalo, když byste si museli vybrat z AUSTIN, TANTAU, KORDES, který by vyhrál? Od kterého pěstitele se vám zdají růže zdravější, čilejší, odolnější... ???

Oluschko,austinek mám sedm,Tantau(Evers) jednu-nezničitelnou Pastellu,Kordes zatím nic.Asi mám štěstí,ale s žádnou nemám nějaké velké problémy.Takže bych nevěděla...Ale kdybys dala vybrat od každého šlechtitele jednu,to by asi bylo velké vybírání a přemýšlení

Oluschko,ono je to myslím také hodně o preferencích.Já se nejdříve dívám,která růže se mi vzhledově líbí a pak začnu pátrat na internetu po jejich vlastnostech,tedy odolnost zdraví vůně a další.Určitě se u každého šlechtile najdou růže lepší i horší.Stejně jako Mišpul mám nejvíce austinek,protože mě uchvátily krásou květů stejně jako historické.Z Tantaových si teď hodně slibuji od Gospel a Ascot a od Kordese uvažuji o Beverly.
Závěrem tedy:"Co by mi bylo ze super odolné a zdravé růže,kdyby se mi vůbec nelíbila?"

Oluško, nedá se jednoznačně a jednoduše odpovědět.
Ptž. - jak sama píšeš - růže od jednoho šlechtitele se hodně liší. Šlechtitelské domy se snaží mít v sort. zastoupeno vše ( zjednodušeně od s jednoduchým květem po naducánky, půdokryvky, záhonovky, sadovky až po popínavky). V celém barevném spektru.
Ne vše, ne vždy, se jim povede, či případně ( u mne, neřku-li v ČR ) se jim daří.
--
a taky, každý z nás prochází vývojovými obdobími.
Osobně jsem se dlouho "vyhýbala" Tantau, připadaly mi příliš "showy" ( české příd. jméno - okázalé - mi připadá nepřesnější ).
Vystačila jsem si se skvělou Sweet Haze + MariaTheresia, další tantauovky se u mne dlouho neohřívaly, neplápolala jsem nad nimi.
Na podzim jsem si koupila hned tři kultivary. Přišla "Potřeba".
--
Austinek mám 35 kultivarů
Kordes 20 kultivarů
Tantau 8 kultivarů
---
mému srdci nejbližší jsou růže Guillot/Massad - ale jsou to drahé pokusy. Nebyla mezi nimi žádná, která by mne nechytla za srdce. Bohužel, některé z nich nejsou pro moje mrazy ( a děště ) stavěné.

Moc děkuji za odpovědi.

Oluschko, to je tedy slovo do pranice .

S chutí jsem si přečetl komentáře ostatních, a doufám,
že další třeba ještě přibudou.

Asi záleží, co od těch růží člověk očekává.
Vůni? Historické, Austin
Krásný keř? Historické, Austin, Lens
Přirozený list? Historické, Austin, Lens
Eleganci, jemnost, křehkost, neotřelou krásu? Historické, Austin, Lens
Eleganci, neotřelou krásu, záplavu květů a skvělé zdraví? Tantau

Pokud bych ale byl pracovník technických služeb a měl na starosti
veřejnou výsadbu, favoritem by byl Lens, Meilland a Historické.

Prostě mám nejraději Austina, Historické a Tantau.
Meilland je taky fajn, často opomíjený.
Massadovy růže se jeví až neuvěřitelné, na fotkách jsou TAK božské...
(třeba Véronique B.)
A co teprve Paul Barden.

Honzo, super odpověď. Výstižné a odůvodněné. Moc děkuji. Jsem růžomil věčný začátečník, už pár let... Vybírám podle momentální zamilovanosti (k barvě, typu, vůni), ale snažím se i dívat na hodnocení zdraví a odolnosti proti obvyklým chorobám. Pro mne dostupné jsou většinou právě Kordes, Austin a Tantau. Na ostatní narazím velmi zřídka, ale pokud mne osloví, beru bez debat. Jen zahrádku bych potřebovala přifouknout.... :)Vůbec jsi nezmínil Kordes? Nevyhovují ti? Proč?

Oluschko, nemáš zač. Taky bych přifoukl.

Kordesovy růže jsou zvláštní. Nějak to mezi nimi a mnou není ono.
Není to láska na první pohled.
Když třeba přijdu v Praze do zahradnictví Chládek a jsem v sekci Kordesových růží,
necloumá to se mnou. Ano, prohlédnu a očichám si je velmi pomalu a důkladně,
i třikrát za sebou, stále znovu a znovu (kdyby mě tak někdo sledoval ),
ale nedostavuje se žádné mravenčení, žádné litování, že jsem si nevzal větší košík.
A přesně opačný pocit mám, když sejdu dolů k sekci Austinových růží.
Tam slintám. Šimrá mi v břiše a nevím, ke které se sklonit dřív.
Měknu i nad těmi, které už dávno mám. Je mi jedno, že je nemám kam dát.
Chci je, potřebuji je, znovu, ještě, víc... Droga? Možná...