Dany, je to nepravda. Nevím, který odborník kdy a kde uvedl, že se tulipány musí (každoročně) vyndavat,
ale rádi ho leckteří citují, donekonečna, opakovaně... Opisování z knihy do knihy... s chybou... však to známe.
Ve škole nám to nyní otloukají (teoretici) o hlavu neustále, až mám rázem vyšší tlak a zježené chlupy.

Moc mě bolí, že to opakuje i ing. Václavík na svých víceméně pravidelných přednáškách Na Slupi.
To jsou prostě teoretické mýtusy, které se opakují desítky let, nikdo z nich si nic nového nepřečetl, nezjistil,
nevyzkoušel. Odrůdový sortiment je taky diametrálně odlišný od toho, jaký bývával před padesátii lety.
Navíc to, že se od doby před padesáti lety změnilo i klima, v sezoně je tepleji a méně srážek, je zřejmé.
Angelika speciálně snese ponechání v zemi třeba 4-5 let. Dobře se množí, tak potom už je dobré cibulky vyndat (ale ne nutné),
roztřídit podle velikosti, rozsadit, přidat nějaké neorganické hnojivo (z organiky max. dobře vyzrálý kompost) a sadit tulipány mělčeji.
Ony během let rády zalézají do hloubky.
Moc záleží, jakou máš v létě zem (přemokřenou, výhřevnou, obnaženou...).
Pokud máš klasickou zapojenou výsadbu, tzn. že tulipány hrajou prim na jaře, v létě narostou trvalky a růže,
které každou volnou kapku vody rády schlamstnou, žloutnoucí listy tulipány v nich v klidu nerušeně zatáhnou
a okolní rostliny po nárůstu jejich hmoty poskytnou zemi stín a ta nebude obnažená, holá, rozpálená sluncem,
pak nemůžeš mít s tulipány (nevyndanými) problém. Nejsi-li tedy někde v bažině, v kyselých půdách a podobně.
Perfektně funguje např. kombinace - tulipány + lilie (cibule lilií je stále "živá", nemá klidové období, spotřebuje dostatek vody,
listy lilií stahují vodu ke stonku, ke kořenům, tulipánky pak jsou v suchu) nebo tulipány + letní vysoké floxy atd atd atd.
Pro expoziční výsadby (Keukenhof, městské parky, botanické zahrady) se používají vždy nové cibule, velikostně tříděné.
To proto, aby všechny cibule byly květuschopné, listoví z malých cibulek zbytečně nezahušťovalo porost a ten byl zdravý.
Vyrovnané cibule, jedna jako druhá, poskytnou maximální vizuální efekt, ale po odkvětu se likvidují.
Např. v Praze na Vítězném náměstí si v době likvidace cibulovinových výsadeb chodí senioři s vozíčky na kolečkách pro cibule,
které ty skončily na kompostu a pak je asi dál používají ve vlastních zahrádkách. Stačí nechat listy úplně zatáhnout.
To, že cibule vyryjí hned po odkvětu, ještě se zelenými listy, rostlina přežije. Trochu ji to sice oslabí, ale nezahyne a může za rok kvést.
Lukvidace je i proto, že veř. záhony musí být volné, nemohou nechat žloutnoucí listy zatáhnout, potřebují záhony vyhnojit pro letničky
a další výsadbu a navíc jsou tyto záhony (i několikrát) denně zavlažované (to by některé odrůdy tulipánů nemusely snášet).
Tyto organizace na to mají samozřejmě desítky zaměstnanců, realizační tým...
Pro zahradní použití to opravdu není nutné ani u tak náročných hybridů, jako jsou třeba papouškovité tulipány.
I když např. odrůda Super Parrot nebo Flaming Parrot by se vyndavat každý rok mohla - pro zachování původního nařasení, zvlnění
a velikosti květů. Ale to je jen zlomek ze stovek odrůd, které se nyní u nás nabízejí.
Ideální je mít tulipány ve vyvýšeném záhonku, to se nemusí vyndavat léta, popř. utuženou zem promíchat s pískem, pak se budou mít dobře.
Dnes už se čiperně provádí mezidruhové křížení s botanickými druhy (nebo s odrůdami z botanických druhů pocházejícimi),
že se gen pro "schopnost růstu/odolnost v našich podmínkách i bez vyndavání" jistě čiperně zabydlel i v dříve náročnějších skupinách.
Otázka je, jestli takto šlechtitelé postupovali cíleně anebo za jejich prací stála "pouhá" zvědavost. Spíš si myslím, že to druhé.
Nehledě na to, že dříve patrné rozdíly v jednotlivých skupinách tulipánů (a odrůdách do těchto skupin náležejících) čím dál tím více
potírají a leckdy je nový tulipánek zařazený do skupiny speciálních, bizarních či jinak nezařaditelných, nevyhraněných odrůd.