Čemeřice mám do sucha a horka ( byť tedy ne tak extrémního jako letos ) ozkoušené. Zatím dle mého pozorování se na interspecifických sucho, horko ani plné slunce nijak zvlášť nepodepisuje, orientálky jsou na tom o fous hůře - méně přirůstají.
- po pár letech se mi zdá, že anglické šlechtění se s podmínkami na mé zahradě vypořádává hůře, přirůstají, ale daleko méně než šlechtění německé (HGC - Gold Collection ).
- s jarními pokupky bylo letos samé soužení, žádná radost. Psala jsem výše - tím, jak byly skleníkové, vytažené, nesnesly žádný mrazík. Dlouhým přechovávávním v květníku díky onomu pozdnímu nástupu zimy ( mrazíky ) - byly i náchylné na houbová onemocnění. Zasazené byly hned na začátku onoho kráťoučkého jara. Jak jsem psala jinde, letos rostliny v k9 + rašelině se nepřijaly, uschly. Čemeřice přišly v 1,7 l + 1 ks v 3l, byly hned přesazeny do větších květníků ještě před tím než půjdou do země. Trochu se chytly, nedostatečně samo. Celé veg. období to byl boj - rašelina proschla, ony sklopily listy.. minimálně 1/2 hod. čůrek z hadice, ke každé a tak pořád dokola.

Přežily, to jsem šťastná.
Těším se na jaro, jsem zvědavá, jak budou vypadat nevyhnané skleníkem.
tady je fotka skupinky, ne všechny jsou moje. Pod obrubníkem je 3l květník ( narvaný, narostlý ) Helleborus Winterbells.
Prodávala se i u nás, má zajímavou historii.
Vyšlechtil ji Dán, Kees Sahin. Byla po něm pojmenována, celý název tedy zní Helleborus sahinii Winterbells.
Povedlo se mu totiž to, co se zdálo téměř nemožné. Pokřížil H.niger s H.foetidus.
Čemeřice, kt. vznikla je velmi půvabná, má probarvené stonky, menší květy. Co je velmi zajímavé, začíná začátkem podzimu ( letos zde začátkem září ) a má pokračovat do pozdního jara.
počátek září
konec listopadu