MÁM! Tedy Jasmínu!
Byl to velmi dobrudružný výlet, ale zadařilo se. Nejdříve mě napad pošetilej nápad, že vezmu to zadem, po okreskách, neb jsem v těch vesničkách ještě nikdy nebyla. Pokochám se, porozhlédnu i nějaká fotka by z toho mohla kápnout.... No jo, jenže .... Jsem si zjistila a napsala trasu .... abych na místě zjistila, že je tam spousta vesniček, které na mapě vůbec nejsou. A obyvatelstvo povětšinou zná jen cestu do nejbližší vesnice -" Pani, to pojedete tudyma nahoru a furt po hlavní a jste tam!" Od tama mě poslali zas zpátky, že je to určitě tůdle a nemůžu to minout! Tak jsem byla TAm - přesně.
A jelikož jsem se při tom popojíždění ocitla v těsné Blízkosti Týna n. Vltavou, usoudila jsem, že bude nejlépe použít doporučovanou trasu přes Týn a Hlubokou. No jo ... jenže .... Podařilo se mi sice správně odbočit, jenže most, přes který se má jet je v opravě. A je tam jiný most, samozřejmě úplně jinde, takže jsem se dostala jinam a s trochu vytřeštěnýma očima zjištovala, že vůbec nevím, kde jsem, když jsem se, bez vlastního přičinění, jen šťastným řízením osudu, ocitla z ničehož nic u toho kruháče, za kterým se Zahradnické centrum nalézalo!
Prolezla jsem areál, zjistila, že jsou hnusně drahý a zlevňují jen velmi neochotně a požádala o růži. Jenže nikdo netušil, kam tu růži kdo mohl dát, takže chvíli zmatkovali, aby jí posléze našli tam, kde se dalo předpokládat, že bude - u růží!
Další problém - pán si moje jméno zapsal špatně. "No jo, ta růže je pro paní XX a ve jste XY - co budem dělat?" Naštěstí u toho bylo i moje telefonní číslo a to souhlasilo, takže mi růže mohla být vydána.
Takže navzdory nástrahám a osudu Jasmínu mám a doufám, že ji dneska zasadím bez dalších problémů!