Mám to podobně.Kdysi jsme na Velikonoce jeli ke známým,tréningové mazance(tady se říká bochánky)týden před byly vynikající,velikonoční se mi rozjely,širší než vyšší,no k nas...!Načuřená jsem s nima praštila do špajzu,že takovou ostudu nikam nepovezu.Šli jsme na bus,já stažený krk,mlčky,slzy vzteku.Můj J.-co je?Já procedila skrz zuby-co asi!Mám placatý bochánky.J. s vážnou tváří utrousil-to vím už dávno a nedělám z toho vědu.Já vybuchla,smích,slzy,vztek,všechno dohromady,takhle jsme nastoupili do autobusu a nemohli se na sebe podívat,protože jsme okamžitě dostali záchvat.Paní,co seděla naproti se smála,povídala-nevím důvod,ale to se nedá vydržet,rozchechtali jsme půl autobusu.Kdyby ti lidi věděli proč...
A jednou mě skoro zabily titulky u nějakého dok.filmu.Tam bylo "režie: Miškuch Bibul".nevím proč,ale mě to úplně odrovnalo.