Ta stolístka je předpokládám růžová, tak z těch brzy kvetoucích rugos by se třeba k ní hodil Martin Frobisher. Ten u mne rozkvétá lehce po polovině května a kvete nepřetržitě do konce září. A keř se dá dobře "umravnit" střihem a nevadí mu to. Květům, které jsou jak z hedvábí, nevadí ani slunce, ani déšť, dlouho drží a krásně voní.
Děkuji. První no name asi stolístka kvete hodně brzy, tak hledám něco k ní. Botanickou rosa hugonis jsme měli, ta kvetla hodně brzy, ale byl to obr trifid tak nic podobného už radši nebudu riskovat.-)
Jak které, ale brzy kvete řada dalších botanických/ např. R. harrisonii/ nebo historických/ Stanwell Perpetual/....to jsou dvě, které se u mě na zahradě v prvenství střídají. Rugos mám docela dost a každá kvete jinak. Nejdříve kvete moje Agnes
Ahoj Věrko, moc děkuji za tvůj příspěvek. Rugosy znám jen z městských parků a vzhledem k jejich rozměrným keřům mě nikdy nenapadlo zasadit je na zahradu. Když jsem se teď od tebe dozvěděla, že existují i méně vzrůstné kultivary, navíc s krásnými květy, začínám o nich uvažovat.
Při této příležitosti bych ti ráda popřála krásné Vánoce a hodně zdraví a radosti v nastávajícím roce. Ať se ti růžičky daří.
Nakonec jsem si nechala dvě rugosy, které vlastně jako typické rugosy vůbec nevypadají. První je Conrad Ferdinand Mayer. Jeho květy si nezadají s ostatními plnokvětými růžemi jak velikostí, barvou, tak hlavně krásnou vůní. Že je spřízněna s rugosami jí vlastně usvědčují jen tvrdé a hustě ostny.
Tou druhou netradiční rugosou je Rugelda. Dlouho jsem po ní toužila, sháněla, až to vyšlo. Ale trvalo víc jak tři roky, než se ukázala v pravé kráse..... jo "trpělivost růže přináší"...jak pravdivé.