Nejen růže jsou krásné

Já ne
Vychovávám si vlastní potěr k ruce. Vzhledem k tomu, že si všechny děti napsaly Ježíškovi o něco do zahrady (od semínek, přes lopatku, až po knížku o růžích), tak je asi vychovávám dobře (v tomhle směru ). Snad jim to zůstane

Já ti nechci brát iluze, Amazonko, ale myslím, že máš potěr ještě hodně malý....když ovšem přežijou se stejným entuziasmem pubertu, máš vyhráno

Jo, jo, taky jsem zhruba před 15 lety kupovala kaktusy pro mou malou dcerušku...........a posledních 13 let se o ně starám já...... Hanka

danah wrote:
Jsem zcela bez iluzí, puberta daleko. Ale, pokud se zahrada aspoň pro jednoho stane koníčkem, tak je šance, že to pubertu přežije.

hana.johana wrote:Já poslední 4 roky, dcera si dokonce pod mým vlivem vybrala střední zahr.školu v Ostravě Hulvákách, byla i na stáži v Německu v zahradnictví a teď prodává auta na leasing:blink: o zahradničení nechce slyšet:(

Amazonko, vím určo, že všechno, co do nich teď zaseješ, časem se projeví, i když to pak ještě hooodně dlouho nebude poznat. Pamatuju, jak mi babička vyhradila malý záhonek, já byla maličká, zasela jsem si "svoje" semínka a ta radost, když pak vypučela a květinky rostly. Kedlubny, pravda, mě nikdy nebavily. A pak celé mládí otrava u mámy na zahradě, ale pamatuju si všechno, co mi říkala a jak všechno dělala. No a pak mě to fakt pořádně chytlo až dětičky odrostly a mohla jsem si začít rozhodovat sama. Zahrada v pubertě, to teda silně pochybuju. Ale kdo ví...
Moje děti nic, asi nepoznají ani petržel . Tak že by třeba vnoučátka, až přijdou? Až se budou batolit a začnou padat do růží....

chacha- Dano , tak tos trefila hřebík na hlavičku. moje rychlá rota na zahradě řádí tak , že vždycky trnu kdo do růží vletí po papuli. a na jaře se bude batolit ten roční vnuk . to bude hrůza.ale je fakt , že vnučky mají vztah ke květinám - od mala.ptají se na jména a ta starší dostala na vánoce malý plastový skleníček- kupodivu od rodičů.

Já jsem 25 let cvičila psy, od 11let, takže bezproblémů přes pubertu. Jde to, záleží na tom, jak moc se člověk některému koníčku chce věnovat.

Ale o to teď rozhodně nejde, spíš aby pro děti zůstala zahrada tou příjemnou věcí, co jí nemusí, když nebudou chtít (taky si pamatuju "galeje" ), a třeba, jednou, se do toho pustí taky. Za mě
No a nebo je to chytne, chystám se na to křížení růží (už mám hotový temostat na zahřívání semínek ), to by se jim mohlo (zvenku) líbit, momentálně nejstarší plánuje svůj růžový záhon (a hezky zkoumá co k čemu půjde), takže uvidíme. Našlápnuto máme dobře.

Kájo, to si nedovedu představit. To padání do trnů, ale já taky nepadala. I když si myšlenky jak a co bude s vnoučaty zatím nepřipouštím, občas vidím úplně, jak nějaké to malé nosí v konvičce vodu a pomáhá zalívat dřív, než umí pořádně chodit, no vy mnohé už to znáte. Nejhorší asi bude, když vyfasujeme nějakou přemrštěně úzkostlivou nevěstu
Amazonko, to je tedy vedeš příkladně a přeju hodně zdaru ! Musí to být úžasně krásný pocit.

Jsem ráda, že jsou to vnoučata od dcer - každá páreček . to mi nepřijde tak těžké napomenout nebo i zařvat.ještě mám velkou 17. let od syna- tam už to tak blízké nebylo.