Pravda je, že já zahradu bytostně nenáviděla, a největší muka pro mě byla zemina na rukách....doma jsem kytky měla všude, ale zelenina na zahradě to byl pro mě děs . A pak jsem dědila a přišlo to samo, 8.000m2 pozemku něco potřebuje i kdyby se to jen muselo sekat

. Prostřední syn má domek a zahrádku podědili po původních majitelích a snažej se. Malý Robin od nejmladšího syna se mnou rád jezdí nakupovat kytky a umí si vybrat

, pamatuje si svoje kytičky a když je tu se mnou tak si je i zalévá.
S těmi růžemi to je někdy dost drsný, dostala jsem od kamarádky minirůžičku a ona se z ní vyklubala půdokryvka na můj vkus dost nachová, ale darovanému koni....že? No a milá půdokryvka byla sazena na exponovaném místě (měla trny takové s protiháčkem, však to znáte , ne?) a mládež si na chalupě udělala mejdan, nejmladší syn (byl už po vojně) do růže spadl a nemohl se vymotat, druhý den se divil co se mu to přihodilo

no byl zřízený jak od dikobraza. Když jsem si v té růži představila malé dítě, honem musela putovat jinam, ale nejdřív musela na ježka, ty její trny jsou fakt hrozné.