No to jsi udělala samozřejmě moc dobře. Nevím kolik je tvému vnukovi.
Já jsem taky vnučkám řekla, co k jídlu je a co je jedovaté. Že můžou natrhat kopru, pažitky, tymiánu, bazalky, špenátu, mateřídoušky, jinonguanu, rozmarýnu, tymiánu, majoránky, líbečku, meduňky, koriandru, šalvěj a nevím na co jsem ještě zapoměla co máme v bylinkové zahrádce Ale myslím si, že by si v zápalu hry, kdy se tři cca 2 až tříleté holky sejdou a snaží se jedna trumfnout druhou, co 'uvaří' lepšího v jejich zahradní dětské kuchyňce klidně splést a natrhat si oměj, který jsem tam měla. Tuhle mi přivedla ta nejstarší tu nejmladší s talířkem plným ptačího zobu, ani jsem si nevšimla, že dozrává. Cestou pro borůvky si ho natrhala. Je rozdíl, když ji jsou dva nebo tři roky. Na zahradě jsem vždy s nimi, ale nestojím nad nima. Nechávám jim volnost. Zahrada oplocená, bazén zakrytý a zamčený.
Využití v travičství[editovat zdroj]
Všechny části rostliny obsahují alkaloidy, listy 0,2-1,5 %, hlízy 0,3-3 %. Podráždění na jazyku (podobné nikotinu, při větších dávkách se rozšiřuje na celou hlavu) je již při 0,05 mg akonitinu, příznaky otravy 0,2-0,25 mg, smrtelná dávka pro člověka 3-4 mg. Dříve byly známy i otravy u dětí, jelikož vysávaly nektar z květů a s tím i malý obsah akonitinu. Sbírají se obvykle hlízy a to v říjnu až listopadu. Při kvetení je obsah alkaloidu nejnižší, v zimě naopak nejvyšší. Extrakt z oměje šalamounku se ve středověku používal jako šípový jed. Používal se také k trávení vlků ve středověku otráveným masem. Lidové názvy: bačkorky, botičky, čertův pantoflíček, holoubky, homolec, jedhoj, medvědí tlapka, oměj, omich, papučky Panny Marie, psí mor, vomej, zlý mníšek… Nezaměňovat tuto rostlinu s její příbuznou: Oměj vlčí mor - Aconitum lycoctonum (Lycos=vlk, kteinó=usmrcuji)
Průběh otravy[editovat zdroj] Omějem Šalamounkem
Využití: Oměj šalamounek je prudce jedovatá rostlina! akonitin, jeden z nejrychleji působících jedů. Již Plinius označoval jed této rostliny za "rostlinný arzenik". Již 3 až 4 miligramy akonitinu usmrtí člověka; smrt nastává ochrnutím centrálního nervstva. Gálové i Slované trávili hlízami oměje vlky a lišky a nepálští domorodci z něho vyráběli šípový jed. Navzdory jedovatosti byla velmi nebezpečná droga z této rostliny dříve používána i v lidovém léčitelství.
Při užití větší dávky akonitinu, nebo rostliny, se brzy dostaví pocit mravenčení v zadní části dutiny ústní (podráždění nervových zakončení v zadní části patra), který se brzy rozšíří na celou hlavu a obličej. Později postoupí mravenčení a píchání do konečků prstů rukou i nohou, na uši, do krajiny pánevní, na prsa a záda. Po nich následuje celková necitlivost (anestezie). Zároveň se dostaví celkové příznaky otravy jako pocení, nausea, zvracení, průjem, pokles teploty, zimnice, poruchy srdeční činnosti, velká svalová slabost, silná úzkost a strach ze smrti. Dýchání je stále povrchnější a smrt nastává zástavou dechu a poškozením srdce. Vědomí je však až do konce zachováno. První příznaky se dostaví za několik minut a celá otrava proběhne v několik hodinách.
Prognóza[editovat zdroj]
I těžce otrávený se může uzdravit, pokud se udrží srdeční a dýchací činnost v chodu. Výplach žaludku a podávání symptomatických léků. U případů, jež nekončí smrtelně, trvají ještě delší dobu poruchy citlivosti a pocity únavy