Myrha - vůně myrhy.
Dlouho visela ve vzduchu otázka, proč Austin pojmenoval nový typ vůně, pro některé jeho růže tak typický,
vůní myrhy. Vždyť myrha, jako kadidlo, získávaná z keře Commiphora myrrha, voní přece úplně jinak. Hořce.
Odlišně. Existují sice jemné rozdíly ve vůni podle původu keře v jednotlivých zemích, pořád je to zápach
naprosto odlišný od toho, co můžeme cítit u některých Anglických růží.
Díky časopisu The Guardian může mít nyní i český zahrádkář, zmýlený rychle vžitou chybou překladatelů
a školkařů, správnou představu o myšlenkovém toku Davida Austina.
Vůni, kterou jeho růžím předala historická odrůda Belle Issis, pojmenoval Vůně myrhy.
Ale ne po myrhovníku (Commiphora myrrha), jak nám dosud bylo předkládáno, ale po Ćechřici vonné,
Myrrhis odorata, bylině z čeledi Miříkovitých.
Není moc známá, ale už z názvu čeledi je jasné, že je blízce příbuzná například s Anýzem či Koriandrem.
Anýzovou vůni už středoevropan zná mnohem důvěrněji, natož Čech (Hašlerky, lékořicové pendreky).
Vůně anýzu - tak ostatní šlechtitelé (Tantau, Kordes) nazývají jasněji a srozumitelněji vůni jejich růží,
pro jejichž získání použili jako rodičovské rostliny právě Anglické růže.
Přece jen anýzová vůně, tak čistá a nekomplikovaná, není shodná a odpovídající vůni Belle Issis.
Austin by ji popsal jako myrhovou. A my už víme, že není ani anýzová, ani myrhová, ale čechřicová přece.
botany.cz/cs/myrrhis-odorata/
www.theguardian.com/lifeandstyle/2016/fe...ike-roses-james-wong
.