Tímhle tématem se neustále kochám a na podzim musím nějaké historické růže ukořistit! Když to tu procházím, divím se, že jsem bez nich mohla doposud existovat! Bez takové nádhery!
Možná pro nás, co jsme vyrostli ve dvacátém století a svět používáme jako pytlík s instantní polévkou, je trochu škoda, že většina z nich je jednoukvetoucích, ale snad právě v této jejich z dnešního pohledu nedokonalosti spočívá i jejich krása a jedinečnost.
Krásně to popsala paní Gerda Tornieporth, autorka knihy sic o pivoňkách, ale myslím, že za každou "pivoňku" lze dosadit v tomto případě "historickou růži" a vyznání bude mít s drobnými modifikacemi stejnou platnost:
"Může si člověk vypěstovat k rostlinám citový vztah? Já si myslím, že ano. Rostliny, které se mohou dožít stejného stáří jako lidé, přirostou člověku k srdci, jestliže o ně rok za rokem pečuje a pozoruje je.
Právě takovými svébytnými rostlinami jsou bylinné a dřevité pivoňky. Brzy na jaře, když ze země začnou vyhánět jejich temně červené výhony, je radostně vítáme. Jde o jakési zmrtvýchvstání, které nám dává krásný pocit trvání. Již z předchozích let dobře víme, jak rychle se pivoňky obalí růžovými, juvenilně svinutými listy, jak postupně části listů zezelenají a získají svou definitivní podobu. Obdaří nás pivoňka mnoha nalitými poupaty? Pohnojili jsme ji dostatečně? Neostříhali jsme jí loni na podzim listy příliš brzy?
To jsou však jen příjemná pozorování; nicméně i když neuděláme všechno naprosto přesně a správně, rostlina si nebude stěžovat. Jestliže nám letos nekvete tak velkolepě, podaří se to prostě v příštím roce! Známe přece její zvláštnosti. Možná při prvním velkém lijáku k naší lítosti opět klesne k zemi, možná ji první bouře pocuchá? Možná odkvete stejně rychle jako v loňských horkých květnových dnech?
Všechny tyto myšlenky budou okamžitě zapomenuty, jakmile se rozvinou květy. Nyní by se člověk rád stal čmelákem nebo včelou, aby si mohl své pivoňky skutečně vychutnat. Rád by pak prolézal stovkami sametových korunních lístků a koupal se v oblacích vůně.
Ach, to krátké období mámivého květu pivoněk! Tato doba zahrnuje nejkrásnější jarní dny a první letní dny před slunovratem. Celý rok člověk čeká na nádheru pivoněk. V dobách, kdy u růží neexistovaly ještě dlouhodobě kvetoucí odrůdy, to bylo s růžemi stejné jako s pivoňkami: celý rok čekal pěstitel růží s netrpělivostí na krátké období květu, na dobu růží. Doba růží však již pominula, neboť některé růže dnes kvetou ještě i v září. Nyní nám jako jedny z posledních zahradních rostlin, jež nám poskytují štěstí jednoho ročního období, zbývají právě pivoňky…
Doufejme jen, že žádného pěstitele trvalek nebo botanika nenapadne vyšlechtit dlouhodobě kvetoucí odrůdy. Pivoňky by si měly zachovat svou jedinečnost stejně jako všechno ostatní, z čeho se můžeme těšit jen krátký čas."
(in Gerda Tornieporth: Pivoňky, REBO PRODUCTION 2005, 1. vydání, s.7)
Tak a po dlouhém úvodu si dovolím obtěžovat se začátečnickými lamími dotazy:
Mám možnost oživit menší svah u domu, který přechází v les, sem tam borovice, sem tam břízka, sem tam jasan. Říkám si, že sem by se právě tyhle historické krasavice (botanické růže a rugosy, které by rovněž přicházely v úvahu, mám naplánovány jinam) hodily. Protože tam ale asi nebudu sázet nic jiného, původně jsem uvažovala i o nějakých azalkách, byla bych ráda, kdyby i přes výše řečené, byla doba postupného kvetení co nejdelší. Předběžně počítám tak se šesti solitérně rostoucími růžemi, krom toho sourůží pod oknem ložnice.
1. Jak dlouhé kvetení lze obvykle očekávat od jednoukvetoucích růží?
2. Dá se nakombinovat více jednoukvetoucích růží tak, aby nakvétaly postupně? Nebo tenhle typ růží má stejné období kvetení?
3. Je něco, co bych si měla před výsadbou historických růží uvědomit? Jsem fakt začátečník a třeba mi něco podstatného při tom mém zvažování uniká.
Vše je teprve ve stádiu úvah, zatím jsem se tady, bydlíme tu pátým rokem včetně rekonstrukce, povodně, znovurekonstrukce, jen kochala a neuvědomovala si cíleně, kdy, kam, jak dlouho jde slunce, kde je vlhko, kde sucho, letos to vše dokumentuju, abych na podzim mohla s prvním osazováním začít. Bohužel kvůli nemoci jsem zrovna letos méně operativní a flexibilní, takže růže nakoukávám jen z internetu a ze sporadických návštěv zahradnictví. Ale zase mám více času na snění a přemýšlení.
Děkuji.
A na závěr, pro ty statečné, co dočetli můj výplod až sem, jedna virtuální odměna, to když jsem hledala pomocí vynález přítele Googla něco o růži Ispahan:
Komu jsem vyrobila hříšné chutě, se předem omlouvám, berte to jako inspiraci, lesní maliny právě zrají!