Miška napsal:
Tak jak si prohlížím ty vaše čeměřice, které jsem kdysi taky tak chtěla, tak mi uniklo, že i když mají kvést v zimě, tak to vlastně vůbec není tutovka, protože připravené květní pupeny můžou omrznout. A to se všude píše že je to květina zimy. Myslela jsem si, že je tak odolná, že přez mrazy si vykvete. Taky se mi do ní nechtělo kvůli těm listům, co po ní zbydou. Jak to s nimi děláte? Přeroste ji jiná trvalka? Zkoušeli jste je prostě ošmikat po dokvetení?
Miško, dámy přede mnou ti již odpověděly, s dovolením se krapítek rozněžním ( v té slotě, chybí mi vyplkání se kvůlivá kytkám, jo... takže prosím o shovívavost

)
Mám čemeřic povícero. Různé druhy, každá vypadá jinak, jindy kvete, je jinak náročná. Vesměs spíš tedy nenáročná než náročná. Nic jí nevadí, v podstatě jedinou chorobou, kt. by mohla trpět, je napadení houbou ( a jen u někt. druhů ). Už se mi to stalo, u jedné - pokud se onemocnění podchytí v počátku, stříkne fungicidem a změní se jí místo zasazení, vylíže se z toho. Podle mých zkušeností jde pouze o vychytání místa zasazení, houbové onemocnění chytává pouze pokud má moc stínu.
Je to rostlina, kt. je jako jedna z mála pěkná celoročně, většina z nich je koukatelná i v zimě. Ke květům - ( zkusím latinsky ) jsou Helleborus, kt. kvetou na loňských stvolech ( u mne H. foetidus - smrdutá a Helleborus argutifolius (H.corsicus). První vydrží dost, pokud ale jsou opravdu kruté mrazy, květy omrznou. Druhá naopak velmi málo ( cca -10 ), pochází ze slunné Korsiky, není se čemu divit. Obě ale mají nádherné listy, první jako palma, druhá zas bodlinaté, prošedlé.. i když nevykvetou, s láskou si je nechávám.
Další pak ( u mne ) opravdu při normální délce podzimu stvoly s poupaty nestíhají. Nejčasnější je H. niger ( černá ), mám fotku z počátku letošního února, tlačí na ní první kvítek, ostatní poupátka jsou ještě malá. V závěsu za ní pak vykvétají orientálky. Počátkem dubna H.ericsmithii a jako poslední - v květnu - H.lividus. Poslední je sice nádherná, má mramorované listy a růžové květy s žlutozelenými pestíky ale jsem přesvědčená, že bez ochrany v našich podmínkách není schopná přežít. Jejím domovištěm je Malorka. Přiklápím ji, zahazuji sněhem. Přežívá u mne takto 4. zimu.
Stříhání - v podstatě jako obě předcházející dámy. Na jaře, cokoliv oslizlé, zhnědlé. Orientálky v podstatě zcela, dohola, jinak jsou hůř vidět květy. V průběhu roku jakýkoliv zhnědlý list, u jakékoliv.
Vyjímkou jsou první dvě, ty co kvetou na loňských stvolech. H.foetidus stříhám jen pokud jsou omrzlé květy, H. argutifolius většinou úplně ( bývá zmrzlá k zemi ).
Přiložím fotku H. x ericsmithii Silvermoon. Holomráz i následné sucho a poměrně slunečno jí dost popálily listy. Jiné roky bývá tipťop, obalená poupaty. Letos jsem musela hodně stříhat, dokonce natolik, že jsem někt. nevzhledné listy raději ponechala.
takhle vypadala čerstvě vylezlá ze sněhu, počátek února
a takhle, již střižená, kvetoucí, polovina dubna