Nejen růže jsou krásné

Děkuji, i za historický exkurs.

Raději bych kytky (i sebe) sypala popelem, než je polévala chemií.

Přesně... Nestříkám. Myslím si, že cesta je hlavně v pěstování odrůd, které jsou zdravé, a ve vytvoření růži takových podmínek, aby byla silná, zdravá a nemusela tudíž onemocnět. Nemoc je ukazatelem, že je něco špatně. Jako u člověka A co se hmyzáků týče, vystihl to už Karek Čapek - "Zahradník se musí umět dělit."

Kachnishte napsal:
jj, bingo

Ja se klidne podelim, ale kvetopas se delit nechce:huh:
A u lidi je to jiste trochu komplikovanejsi, kdyz "chytis" hnisavou anginu, po par dnech cela umorena sahnes po antibiotikach.Ja tedy urcite.

Zahradníčci, prosím, s tím Hycolem opatrně. Nepostřikovat za dne, zejména pokud svítí slunce. Listy budou popálené, puntíkaté.
Nejmladším výhonkům taky škodí silnější dávky. Zkroutí se, popř. umřou.
Prostě všeho s mMírou a hycolovati raději pouze večer, ideálně s baterkou, na sousedy nehleděti.

Mišpul, píšeš, že Hycol v Plzni není k sehnání - a přitom paradoxně právě v Plzni v Jiřině mi slečna ten Hycol před pár lety prodala
a tím nevědomky odstartovala tuto nastupující Hycol rosen generaci. Od té doby jsem se tam na něj už několikrát marně ptal.

K tomu popelu - věřím, že to bude fungovat.
Táta (ovocnář) mi vyprávěl, že než odsířili Sokolovskou uhelnou, tak (nejen) ovoce bylo zdravé, bez postřiků a bez strupovitosti
a jiných rzí. Po odsíření se u nás mnohá jablka a např. hruška Clappova pěstovati nedají.
Nevím tedy, kolik síry v sobě popel má, ale fungovat by to (teoreticky) mělo dobře.

Babička používá na letněné pokojovky (oleandr) výluh z tabáku (mšice a potvory v kořenech), popř. slabý roztok Jaru.
Zajímalo by mne, co by na to říkali lalokonosci... někdy mám nutkání pár larviček dát do skleničky se substrátem a dělat pokusy.
Až mi rupnou nervy, určitě to udělám...

K tomu tabáku - četla jsem onehdá v Zahrádkáři varování před postřiky tabákem i vratičem proti mšicím i jiným hmyzákům. Sice se tím zlikviduje 98% mšic, ale také i berušky a ostatní hmyzíci, kteří jsou mšicím přirozenými predátory. Zbylá 2 % škůdců se následně rozmnoží a není už nikdo, kdo by je přirozeně zdecimoval. Doporučovali proto, pokud už se tedy přistoupí k postřiku, velmi citlivé selektivní insekticidy.
V Británii je zase trend už zde zmiňovaných hmyzích domečků a opuštění postřiků úplně... A proto za škvory a za berušky - hurááááá!!

Kačko, škovory a berušky si velmi hýčkám, ale mám letos spostu růží jak mechovky.

Chemici napovězte které insekticidy jsou tak selektivní. Gůglila jsem a výrobci se tím nikde moc nechlubí.

Dovolím si napsat svůj názor na používání postřiků. Především bych chtěla zdůraznit, že si nesmírně vážím všech, kteří se snaží uchránit přírodu před svinstvem všeho druhu a s radostí pozoruji, že jich přibývá - zvlášť mezi mladými.
Sama zásadně nepoužívám na zahradě insekticidy a pesticidy. Dost na tom, že jich až příliš moc sníme v kupované zelenině a ovoci (my měšťáci nemáme mnoho šancí získat zdravou zeleninu a i větší zahrada nestačí na vypěstování produktů pro celoroční spotřebu např. šestičlenné rodiny jako je naše). Přiznám se, že letos vzhledem k masivnímu zamšicování nejen růží jsem byla na chvíli v pokušení zamordovat ty mrňavé prevíty Mospilanem. Naštěstí jsem odolala. Likvidaci mšic nechávám na beruškách a jejich žravých larvách. Také sýkorky pomáhají. A když už to nervově nevydržím, proud vody z hadice je také řešení.
Fungicidy používám. Nemyslím si, že jejich toxicita je natolik vysoká, že by ničily i to, co by neměly. Tady jsem ze svých zásad slevila. Jinak bychom neměli jedinou višeň (díky moniliové spále), jedinou broskev (kadeřavost), ..... atd. A když se vrátím ke svým milovaným růžím, tak bych se u mnohých dočkala v srpnu (možná i dřív) holých keřů bez listů a květů poskrovnu. Souhlasím, že růže rostoucí v optimálních podmínkách a dobře živená není černou skvrnitostí a padlím ohrožená přímo na životě. V příštím roce znovu naroste a vykvete. Ale pro tento rok je v podstatě odepsaná. Nesouhlasím ale se zobecněným tvrzením, že růže v ideálních podmínkách č.s. nechytí. Problém s houbovým onemocněním nevězí ve kvalitě půdy, hnojení ...., ale v míře citlivosti konkrétního kultivaru, která je geneticky daná. Totéž platí i u odolnosti proti mrazu. A s tím se nic nenadělá.
Jsou rozdíly i mezi jednotlivými skupinami - např. jste si jistě všimli, že popínavky, až na výjímky, jsou postižené č.s. minimálně, zatímco třeba mezi minirůžemi je totálně zdravá odrůda téměř vzácností. Takové pozorování ve vlastní zahradě by bylo zajímavé a přínosné pro nás všechny.
Abych svůj elaborát příliš neprotahovala, na závěr bych řekla, že to, co tu píšu, není jen vyčtená teorie, ale hlavně poznatky z vlastní zkušenosti. A protože nejsem tak úplně racionáně uvažující osoba a při výběru nových růží netrvám bez výhrad na dokonalé odolnosti proti č.s., pořídím si sem tam i krásku, která má s odolností problém. A když o ni nechci přijít, tak stříkám. Karel Čapek promine, ale s houbou se dělit nehodlám.

Eva L. napsal:
Jj, bohužel máš pravdu, a proto se snažím kultivarům, které je nutné opečovávat nějak víc (tj postřiky, zazimovávání) vyhýbám, nebo se o to aspoň snažím. Takže pokud bude jedna (pár) růží takových, které budou ochranu před houbou potřebovat, tak jejich postřik nadělá paseky méně, než pokud jich je plná zahrada.

Nicméně, i prostředí/umístění růže a péče o ní celkově dokáží hodně, takže ani to bych nezavrhovala, jakoukoliv houbu ti spíš chytne rostlina slabší, stíněná, v nevzdušném umístění.

Eva L. napsal:
Evo, krásně jsi napsala, oč tu vlastně běží.
Určitě si člověk řekne - proč jsou popínavé růže zdravější a proč růže miniaturní nemocné?

Černá skvrnitost přežívá mimo vegetaci v půdě. Pak stačí prudší deštík - kapka dopadne na zem, při velké rasanci se rozrazí o zem,
rozstříkne se, a přitom nabalí na sebe půdu (bláto) obsahující z let minulých (či ze substrátu v kontejneru) mikroskopické spóry houby,
která ČS způsobuje. Ty potom (až už ve vodě či v bahně) přistanou na spodních partiích růže (popínavky - silné základy větví,
minirůže - bohužel mnohdy celá rostlinka) a teprve potom, dle druhu či kultivaru, ale taky dle podmínek (mulčování, slunné, vzdušné
místo, méně srážek...) se skvrnitost projeví či neprojeví. Růže si skvrnitost taky může přivézt tzv. s sebou.
Tj. popínavé a vzrůstné odrůdy jsou dále od zeminy a jsou (proto) zdravější, minirůže naopak. To je jedna součást tělesa, zvaného
odolnost. Další, ale nedílná součást, je v genetických předpokladech.

Pečlivě okopávané (nemulčované) záhony s letitými výsadbami překonaných soret (např. zámek Kozel na Plzeňsku) pak jsou ostudnou
vizitkou zámeckých zahradníků a také (možná) důvodem, proč se houfy milovníků zahradničení růžím vyhýbají/vyhýbaly.
V místní zemině je houba způsobující černou skvrnitost dostatečně namnožená, po léta usazená a má tak volné pole působnosti.

Musím říci, že na podzim se snažím obírat všechno růžové listí, které by přes zimu mohlo být původcem/hostitelem napadení
a také u mne nenajdete nenamulčovaný kousek záhonu. Růže pak nejsou pocákané, brzy po dešti jsou suché a co se ČS týká - zdravé.
Např. i taková sorta, jako je Heidi Klum (Tantau), která je v jiné diskusi Evou L. zmiňována jako potížistka.

Možná by bylo zajímavé vyzkoušet desinfekci půdy dusíkatým vápnem - ve vztahu k černé skvrnitosti.
Jestli i na tuto houbu by známý "všelék" měl účinnost.

Co se padlí týká, pak jeho silnější rozšíření (krom suchého počasí) hojně ovlivňují bohaté, dusíkuplné půdy.
Budu se muset naučit používat méně granulovaného hnoje. Neb člověk má pocit, že růži při výsadbě pomáhá, přilepšuje,
ale opak může být pravdou - vzpomeňme růže u Dresly na poli, kde mají půdní podmínky ne zrovna nejlepší a přesto jsou krásné.