Nejen růže jsou krásné

amazonka01 napsal:
Tak mně nejsou ani shůry dány - loni jsem si koupila Gloria Dei (!) a jako jediná přes zimu vymrzla.

máme to všechny podobně. Zkusila jsem pár čajovek, bylo to špatně, objevila Austinky a na internetu úžasné elaboráty paní Lily na Zahradě. Díky ní jsem propadla historickým růžím a v tu dobu to už tady jelo...

Tak tu bych si nekoupila brr
patri mezi ty ruze, ktere se vysazuji vsude
A jinak, ja doufam v zaveje, takze snad budou ruze v pohode.

Taky nemám ráda čajovky a "městské" polyantky. Z historických mi jde hlava kolem, tolik nádhery, když projíždím Dreslin seznam, že než se rozhodnu, kterých pět, bude vše pryč, nebo napadne sníh. Ale letos musím, prostě musím s nimi začít, i kdybych měla jít ke dvanácti Měsíčkům.

amazonka01 napsal:
Já vím, ale když má tak úžasnou historii, a tak dojemnou. Její druhé jméno Peace, které dostala po skončení druhé války, mluví samo za sebe.

helena napsal:
Po téhle Helenině poznámce se musím přiznat k jedné ze svých "růžových" slabostí. Bývám často ovlivněná při výběru růže jejím jménem. Právě zmiňovaná Gloria Dei u mě na zahradě nesmí chybět, protože její historie, jak říká Hela, je úžasná, symbolická a dojemná. Snad to i vycítila, že je obdivovaná a plní si vzorně svoje povinnosti. Nemůžu si stěžovat. Další růže, která mě zaujala svým jménem, je Marie Curie, věnovaná obdivuhodné ženě s jejím geniálním příspěvkem ke světové vědě. José Carréras má podle mě ten nejlahodnější tenor a když už mu nemůžu vyjádřit svůj obdiv osobně, tak aspoň s láskou odpleveluji a okopávám jeho růži. Ještě bych našla další příklady, ale musím končit a věnovat se prozaičtějšímu tématu - ukládání brambor do sklepa.

Eva L. napsal: a ba jo, mela jsem jednu cajovku, ta odesla ciste mou vinou, a poridim ji zas. V hodne starem, jeste totalitnim Zahradkari byly ruze. Tehdy jen cajovky a par polyantek. A jedna byla "ta moje", okamzite me dostala a ja ji moc chtela. Jmenovala se Jurij Gagarin
Glorie ma tu smulu (u me), ze ma desnou (pro me) kombinaci barev. Takze fakt ne.

A jdu se zase bahit, jinak se memu sazeni rikat fakt neda. Desny mokro.

Já mám Gloria Dei dvě - jedna je dobře 40 let stará (ještě po mamince) a druhá tak asi osm roků.

Obě si vedou moc dobře, květ je elegantní, barvy lahodné, barvoměna minimální. Prostě staré dobré zboží
Vždyť se taky pořád po celém světě nabízí a prodává. Jsou prostě růže, které nestárnou a přežijí generace angličanek (mám je taky a mám je ráda). Jiná taková je Super Star.

Já zas nehoruji pro nadměrnou barvoměnu a takové ty zašmudlané barvy. Kdysi jsem četla vysvětlení nějakého šlechtitele, že povedená odrůda mění barvu minimálně. Pokud hodně - pak není prostě povedená - je to jak se říká z nouze ctnost.

Tak jsem ze zvědavosti na Glorii Dei nahlédla a děkuji! Tuhle růži mívala babička a mně se jako dítěti moc líbila, z nostalgie si ji asi pořídím.

Eva L. napsal:
Spřízněná duše! Evi, mám to podobné. Sissinghurst Castle, vzpomínka na fantastickou zahradu a Vitu Sackville-West. Souvenir de la Malmaison je připomínkou slavné růžové zahrady císařovny Josefíny. S galikou Tuscany na mě dýchnou staletí. Graham Thomas - obdiv ke sběrateli historických růží. Atd. atd.