Nejen růže jsou krásné

2. čemeřice kvetoucí na dvouletých výhonech

měla jsem tu čest se třemi druhy

Helleborus corsicus ( syn. argutifolius ). Jak již latinské jméno napovídá, podobně jako H.lividus má domov v daleko teplejších krajích než jsou luhy ČR. Korsika.

Na rozdíl od H.lividus ale bezproblémově u mne přežila - 25. st. Pouze nevykvete.
Odpouštím jí to, stejně jako ona mně každoroční stěhování. Je jí jedno, jestli je slunci či ve stínu. Keříčkovitá, vzpřímená, po kolena. Krásné zubaté matně olivově zelené listoví.




28,12.2015
a po -13.st. - květy jsou sice zachovalé, listí nikoliv. Ještě je čas, ale okudlám ho.




po britském šlechtiteli Siru Fredericku Sternovi nese název hybrid mezi H.corsicus a H.lividus.
Korsičanka do něj vnáší větší mrazuodolnost, H.lividus pak barvu květů, mramorování listů i nižší vzrůst.

Problémem v našich končinách u obou ( jak H.corsicus, tak u H.sternii ) je ono kvetení na dvouletých výhonech - nejsou spolehlivě mrazuodolné. Zmiňuji je především proto, že mi kamarádka referovala, že obě čemeřice jsou v současné době v nabídce OBI.
Obě čemeřice jsou fertilní, používají se k následnému křížení.

Posledním druhem čemeřice z této "skupiny" je pak smrdutka.
H.foetidus - žijeme spolu dlouho, pořád spolu nedostatečně vycházíme. Roste, kvete, semení se, potud OK. Jen mi vždy po odkvětu chytne matka čerň a zhyne. Potomstvo se tak různě potuluje po záhonech, nechávám ho. U ní jsem se zavázala, že již nechci kultivarové rostliny. Původní Wester Flisk s bordo probarvenými řapíky se ukázal jako barevně nestálý ( se mu ani nedivím ), potomstvo je pak rozpadlé do normální barevnosti. Sem/tam se ještě nějaký osamělý jedinec s bordo náznakem ukáže... ale...

Po loňském sucholétě jsou v současnosti kvetoucí rostliny nevysoké, uťáplé. Na f. je vidět, že nepřerostly ani epimedium.




jako je to to cosi zelené někde uprostřed fotky... se mi nechtělo hamtat do čvachtozáhonu )

3. Helleborus niger - Christmas Rose.
Pěstuju Praecox - časnější, červené tyčinky později v květu. Nijak moc mne ale nebere, nemívá mnoho květů.
HGC Jacob - velmi květuschopná, pozdnější ( ještě nekvete )

- fertilní, používají se k dalšímu křížení

- existují i plnokvěté a poloplnokvěté kultivary
měla jsem H.n.Schneetänzer, bohužel mi ji podryl krtek a než jsem zaznamenala, uschla. Jevila se mi i náročnější, méně přirůstala



kvetla na přelomu března/dubna

při minulém čemeřicovém ataku jsem si koupila
HGC Goldmarie. Byla s ní potíž s ujímáním ( se jí nechtělo ) a tak vykvetla teprve letos.
Je poloplná ( 10 okvětních plátků proti běžným 5 ), velikánské květy - jako dlaň.

Fotka je z 29,12.2015

Vůbec mě nenapadlo,že by mohly některé čemeřice kvést na dvouletých výhonech. Jsem ráda,že jsi to uvedla a doufám,že tuto nectnost nezískal i H. x ericsmithii,jelikož je to hybrid H. x sternii a H. niger,tedy i tvůj Silvermoon a moje objednaná Shooting Star.

dnes už teda kvetou i ty dvě další - ta první bílá /Černá/ už odkvetla před vánočními svátky .

Evko, určitě. Ony tím následným křížením získaly po niger schopnost vykvést "ze země", nikoliv ze "stonků". Jen pro zpřesnění - co u nás se - bohužel - může neduhem nazývati je pro mírnější pásmo holt nepodstatné. Rostliny H. corsicus na fotkách z anglických zahrad jsou neuvěřitelně slintací.

4. výčet botanických helleborus by byl dlouhý. Jejich místem výskytu je pásmo od Malorky ( H.lividus ), přes jih Evropy po Evropu kontinentální ( H. niger, H.torquatus, H.versicolor, H.purpurescens.. ) až po Čínu ( H. thibetanus ).

Helleborus lákaly šlechtitele dlouho. První mezidruhový kříženec ( H.nigercors ) byl představen již v roce 1931. H. sternii pak v roce 1947.
A pak se kormidla šlechtění ujímá žena - Helen Ballard, Queen of Helleborus. Nejdříve pracuje v Anglii, pak v Německu. Ke konci života se opět vrací do Anglie.

- Helleborus orientalis
H.Ballard začala křížení H.orientalis s několika druhy čemeřic. H. odorus vnáší do této skupiny žluté květy, H.purpurescens fialovou až šedou, H.torquatus tmavě fialovou až černou.
Následně vznikají čemeřice mnoha podob včetně plnokvětých.
Křížení je tak složité, že prý již některé z na trh uváděných kultivarů buňky H.orientalis vůbec neobsahují. I z těchto důvodů jsou dnes značívány jako H. x hybridus.

Po odchodu H.Ballard v Německu pokračovala v práci její žačka, Gisela Schmiemann, která dala světu mj. i známou Lady Series
www.google.cz/search?q=Helleborus+x+hybr...BTIQ_AUIBigB#imgrc=_

takže ta moje kropenatá je Lady Series ?

5. a tím se dostávám k poslední skupině čemeřic, té, která mne baví nejvíce.
Interspecifické hybridy
- H.Ballard
Nástup tkáňových kultur umožňuje šlechtitelům nevídané - křížit a následně namnožit pro komerční užití velmi vzdálené i odlišné druhy čemeřic. Vznikající hybridy jsou často ( skoro vždy ) sterilní, bez množení in vitro by jejich šíření šlo jen velmi pomalu.

patří sem :
Helleborus x nigercors ( niger x corsicus )
Helleborus x sternii ( lividus x corsicus )
Helleborus x ballardiae ( niger x lividus )
Helleborus x ericsmithii ( niger x sternii )

Šlechtěním se zabývají např. v Německu (HGC ), Anglii, USA, Japonsku..
jedním z posledních úspěchů bylo například pokřížení doposud nemožného - H. niger s H. foetidus...

Je málo druhů květin, které by v zahradě přitahovaly pohledy ledaskdy víc než půl roku, nenemocné, téměž bezpracné... navíc, zdobící v období pusta, prázdna, slizovitosti..
První poslové jara v našich končinách bývají menší, skromní. Trs čemeřice přitáhne oko svou elegancí i z větší vzdálenosti, skrz okno říká - bude jaro.

Kaja napsal:
Kájo, ony orientálky mají vysokou schopnost se samy křížit a množit. Ta Lady by měla být tečkovaná více.
davesgarden.com/guides/pf/showimage/187326/

... ale klidně té své můžeš říkat Bílá kropenatá.

Mě se nejvíc líbí ty s květy postavenými jako má Penny´s Pink a Anna´s Red,která mi učarovala. www.plantdelights.com/Helleborus-Annas-R...nas-Red-Lenten-Rose/ ,hezká by byla i stejně vypadající s čistě bílými květy.