Jano, právě.
Eviny růže jsou, krom velké dávky lásky, péče a zkušeností, zavlažované, hnojené, kopčené.
S Jizerskou nadílkou sněhu a snad i rozumnějšími zimami (?) i deštěm. Možná má Eva na zahradě i dobrou půdu.
Vím, Jano, jak je tvá oblast suchá, a tudíž asi nelze vyloženě srovnávat. Musí tam být nějaký rozdíl

.
Vlaďko, v hodnocení Teasing Georgia (palec nahoru) a Falstaff (palec dolů) se shodneme.
Doufám, že poslední rok pro Rosemoor bude rozhodující (v optimistickém slova smyslu) a bude taky palec nahoru.
Ještě k těm Austinovým oblíbencům, myslím, že se někde zmiňoval, že má rád The Windflower.
Eglantyne - mám pět kousků. Jednu tříletou, tři loňské, jednu podzimní. Je to jak píše Eva L. - růst je slabší.
Ale krása a hlavně vůně květů za to stojí. Uvažoval jsem, že koupím kontejnerovanou u Chládka.
Prostě jsem si u sebe vypozoroval, že z prostokořenných (nedejbože slabších) sazenic se hůře prosazuje.
Kdežto v té lehounké rašelině v austinových kontejnerech to byly krásné keře, větší, než moje tříletá (atd.).
Možná zrovna u této sorty velmi záleží nejen na stanovišti, půdních podmínkách, ale i na zdroji sazenice a jisté
kompatibilitě růstu. Možná...
Loni jsem tu chválil The Dark Lady (že neomrzla v krutozimě ani o centimetr a že ji (jako jednu z mála) má Schultheiss
v oblíbených - srdíčko u sorty v katalogu). Mno ale co následovalo pak - po radosti nad nezmrznutím - to bylo vystřízlivění.
Vůbec nerostla. Jiné už kvetly a The Dark Lady teprve pomalu vylézala z postele. Skoro nenarostla, pozdní květy se válely
po zemi... Až zem rozmrzne, vyryju ji.